Archer z Mackovy hory

27.-31.červenec 2008 Zalažany

V neděli po SZVP jsme se vydali na výcvik do Zalažan. Týden, který jsme tu chtěli strávit měl být pro A. přípravou na PZ, které máme letos v plánu. To, že se to nakonec vyvinulo jinak, a my strávili s Jurou a Luckou kratší dobu, je věc druhá. Nicméně chvíle strávené v Zalažanech jsou vždy užitečné. V pondělí jsme dopoledne šli na rybník u Poděčel, po cestě i zpět psi hledali. Odpoledne cvičíme na Štěnci s živou kachnou na hladině ochotu a následně aporty. V úterý dopoledne cvičíme dohledávky a vlečky s pernatou i srstnatou. Přestože A. neviděl zajíce delší dobu, po opětovném seznámení chodí spolehlivě až na malý truc při první vlečce. Navečer jedeme do Chrásti na nácvičku na sobotní SVP, na které Jura s Luckou hlásili psi. Ochotu, aport i stanoviště zvládá A. bez problémů. Do rákosu ho raději nepouštím, neb první psi z něj vyhnali srnčí a A. je vidět na očích co by udělal. Střea je věnována dohledávkám. A. pracuje slušně, okud využíváme „koleje“ v makovém poli. Závěrečnou vlečku nezvládá a není divu, je natažena po části pole skoro bez krytu, za to hojně křižované čerstvými stopami zvěře. Do čtvrtečního rána se budím s bolestí hlavy (známka punku) a A. s kašlem a horkým čumákem. Den věnujeme doktorům a předčasné cestě domů, abychom nikoho nenakazili. A. má nějakou psí chřipku nebo angínu a dostává antibiotika. Před odjezdem ze Zalažan se ještě s Jurou domlouvám, že se domluvíme ve zbytku srpna na nějakých dnech docvičení.

26.červenec 2008 – Speciální zkoušky z vodní práce ohařů – Záhoří u Semil. Po neúspěšném a i trochu smůlovatém pokusu ve Velkém Valtinově jsem  A. na poslední chvíli přihlásil na SZVP pořádané OMS Semily. Na místo srazu v Záhoří jsem jel nejen s obavou ale i v očekávání, kde tady ve stráních Kozákova nad údolím Jizery budou zkoušky pořádány. Místo srazu jsem našel bez problémů a myslivecká chata místního MS byla opravdu dobrým zázemím, stejně jako členové místního sdružení hostiteli. Ke zkouškám se nakonec dostavilo celkem 7 psů – 3 ohaři, 2 retrívři, 2 malých plemen. Losovat jsme vpodstatě nemuseli, protože zbývající dva ohaři měli jednu vůdkyni, tudíž jsme měli dvojku. Zkoušky se konaly v bývalém lomu za Smrčím s vodní plochou napájenou především dešťovou vodou. Vstup do vody pozvolný (což by A. mělo vyhovovat), relativně dlouho mělko, žádná obrovská volná hladina s hlubokou vodou, ale pro předvedení psa dostatečné. Rákosí rozlehlé hodně podmáčené s tůňkami a střídáním vyššího, nižšího, řidšího a hustšího porostu, což se pro nás ukázalo být výhodou. Vzhledem k tomu, že jsme byli pouze tři ohaři a k vodě jsme dorazili už v 9 hod dalo se předpokládat, že budeme brzy hotovi. Našemu dobrému výsledku nahrálo ten den snad vše – pozvolný vstup do vody, různorodé rákosí, výkon soupeřů, teplé počasí, pořadí disciplín. Začínali jsme na hluboké vodě kdy A. měl ulehčenu pozici předchozím vystoupením NKO, který nakonec byl rád za 1, takže A. práce přes tradičně pomalý váhavý vstup do vody byla hodnocena 4 a koroně dána jako ukázka jak to má vypadat. Nutno uvést, že tato disciplína byla první a zároveň poslední pro třetího ohaře. VOK, snad překvapen mělkostí vody a pozvolným vstupem si ani nezaplaval a skončil. Následné přinášení z hluboké vody mělo také zajímavý průběh – kachna vhozena, výstřel, povel, A.se loudá do vody, do toho mu tam vlítne NKO, řvoucí vůdkyně, nereagující NKO, na páté „Ke mně.“ se otáčí A., po dohodě s rozhodčími dávám ještě jedem tichý povel A. doplave ke kachně, ale bere ji jen za peří, u břehu ještě ve vodě si přehmatává a donáší a předává. Dívá se vyčítavě, že tímhle způsobem jsme tu disciplínu nikdy nedělali. Rozhodčí zohledňují situaci, pomíjejí usměrnění v průběhu a dávají 4. Přesouváme se dál k rákosu a já jsem opravdu zvědav, co A. předvede, jediné co vím je, že to nebude nic temperamentního. První jde NKO, z počátku neustále vybíhá z rákosí, nakonec tam chvíli vydrží. Pak A. vchází do rákosí a po počátečním pobízení jde hluboko dopředu do rákosu, kde zřejmě přechází do nižšího a řidšího porostu a tůněk, což mu vyhovuje, protože zbytek pěti minut zkušební doby, k mému překvapení, sice pomalu ale široce a dá se říci i systematicky prohledá za drobného povzbuzování velký kus rákosu. Z mručení rozhodčích za sebou cítím, že by to mělo být dobré. Paradoxně tedy vzniká problém, o kterém bych si ještě ráno nemyslel, že může vzniknout, tzn. zda se mi A. podaří přivolat. Nicméně na pokyn rozhodčích ukončuji hledání, přivolávám a … A. přichází dokonce cvalem. Hodnocení 4 doplněné komentářem „Pes ukázkově prohledal určený prostor, sice v pomalém tempu, což ale může být v praxi vhodnější.“ a prvním potleskem korony. Tak teď jen aby dohledal kachnu, na této disciplině jsme vypadli před 14-ti dny. Tady jsme v úplně jiné situaci i prostředí – rozhodčí hází kachnu opravdu do rákosu středně vysokého a plného vody do níž kachna zapadá. Vypouštím A., napíná mne, odchází trochu bokem, navádím ho do směru, dochází ke kachně, jen aby jí vzal, už jí vzal a nese, takže už to donese, to je jasné. Aby nebylo vše úplně ideální jde k rozhodčímu Čelišovi, který stojí tři kroky vedle mne, a chce mu zvěř odevzdat. Na povel odevzdává mně, takže za 3. Takže už jen chování na stanovišti a máme to. Malá komplikace spočívá v tom, že čekáme cca hodinu na retrívry a malá plemena, s nimiž budeme mít chování společně. Což to by nevadilo, ale občas tady proběhne zajíc, což je pro A. hrozné lákadlo. Vše vrcholí tím, že v okamžiku, když se pomalu posouváme k disciplině, vybíhá A. zajíc přímo před nosem, A. přetrhne vodítko a za ním. Tak to je konec … písknu a zařvu a světe div se, poprvé za jeho život ho odvolávám ze zajíce, to snad není možné. Takže jdeme na chování na stanovišti A. nechávám na volno, ani mne nenapadlo ho uvazovat, čehož v následujících minutách lituji. Zajíc sice žádný nevyběhl, ale vedle nás se při první ráně vůdkyni urval NKO a celý zbytek času pobíhal tryskem před a za ostatními psi, čímž je prověřil opravdu řádně. Asi po pěti minutách mi řádně zatrnulo, neb A. se začal zvedat, no to by byl konec, naštěstí si jen popolezl za mne do stínu dostáváme poslední 4, uvazuji A. na zbytek vodítka. Ještě vyhlášení známek a rychle do auta a na chatu než tu začnou zas pobíhat zajíci. Rozhodčí papírují, debatuji s místníma a ostatními vůdci. Vyhlášení probíhá již za pořádného vedra, získáváme 95 bodů, I.cenu, I.místo v ohařích (zůstali jsme sami) a v celkovém redukovaném pořadí II.místo. Na závěr se sluší uvést, že počasí nám přálo (možná až dost), rozhodčí posuzovali korektně, celé zkoušky proběhly v příjemné atmosféře a guláš a sekaná byly opravdu výborné.